Pojem
Úrovně vývoje v enneagramu: kde na žebříku stojíte
Výsledek vám ukázal pruh a žádné číslo, zatímco všude jinde se píše o devíti úrovních, takže se přirozeně ptáte, na které z nich stojíte. Odpověď pro konkrétní typ tady nehledejte, každý z devíti typů má vlastní stránku úrovní. Tahle stránka je o žebříku samotném: kdo ho postavil, jak se devět stupňů skládá do tří pruhů, čím se pohyb po něm liší od pohybu po liniích a co z toho test umí změřit.
01
Devět úrovní, tři pruhy
- První stupeň, na kterém se to, co člověk potřebuje, začíná vymáhat od druhých
- Poslední stupeň, na kterém se člověk ještě drží
- Jeden typ na všech devíti stupních
Žebřík úrovní má jméno autora a tři letopočty. Don Richard Riso ho navrhl v roce 1977, v roce 1987 vyšel v jeho knize a k vydání z roku 1996 ho přepracoval společně s Russem Hudsonem. Měří jedinou věc: nakolik člověk srostl s mechanismem svého typu. Na horních stupních je typ nástroj, který člověk drží v ruce, sáhne po něm, když se hodí, a odloží ho, když ne. Na dolních drží nástroj člověka: reakce běží samy, z obrany, a odložit je nejde.
Devět stupňů se dělí do tří pruhů po třech. Tady se pruhy jmenují „s rezervou“, „bez převahy“ a „v sevření“. Literatura pro ně má slova, která vynášejí soud nad člověkem, a ta tu nejsou schválně: pruh popisuje dnešní stav, ne toho, kdo v něm je. Uvnitř pruhu se stupně liší mírou, dva z devíti ale vybočují. Čtvrtý je první, na kterém se to, co člověk potřebuje, začíná vymáhat od druhých. Šestý je poslední, na kterém se ještě drží pohromadě, a právě na něm dělá druhým to, čeho se pro sebe bojí nejvíc.
A hlavní vlastnost žebříku: typ zůstává na všech devíti stupních stejný. Čtyřka, která klesá, se nemění v pětku ani ve dvojku, mění se ve čtyřku v nejhorším vydání. Čtyřka, která stoupá, se nestává lepším člověkem obecně, stává se sebou bez obrany. Proto je žebříků devět, ne jeden: stejný stupeň u čtyřky a u osmičky jsou dva různé stavy.
02
Pohyb po žebříku
Vodorovná osa: k jinému typu po šipce
Svislá osa: nahoru a dolů uvnitř vlastního typu
Podobáte se teď někomu jinému, nebo jste horší verzí sebe?
Po žebříku se chodí svisle: nahoru a dolů, a pořád uvnitř vlastního typu. Každý má výchozí stupeň, na kterém stojí ve všední dny, a kolem něj určitý rozkmit. Za jeden den se dá sestoupit o stupeň a do večera se vrátit, za těžký rok sklouznout o celý pruh, za roky práce na sobě posunout výš i ten výchozí stupeň. Mění se výška, typ zůstává.
Linie jsou druhá osa, vodorovná: pohyb k jinému typu po šipce. Riso a Hudson obě osy propojují výslovně. Jednička pod zátěží přebírá rysy čtyřky, ne však jakékoli, ale té, která stojí na stejném stupni jako ona; v růstu přebírá rysy sedmičky s rezervou. Šipka říká, čí rysy vystupují, žebřík říká, v jaké kvalitě. Kam vedou šipky jednotlivých typů, popisuje stránka každého z nich, tady jde jen o rozdíl mezi osami.
Zmatek mezi nimi vzniká kvůli jednomu slovu: oběma pohybům se říká stres. Rozdělí je jediná otázka: začal se člověk podobat někomu jinému, nebo se stal horší verzí sebe? Podobnost s někým je linie, zhoršení sebe je žebřík. Většinou se děje obojí najednou a vyplatí se vidět obojí: sklouznutí o stupeň přichází spolu s rysy bodu stresu, návrat spolu s rysy bodu růstu.
03
Co měří test
108výroků rozliší zhruba tři stupně z devíti
Číslo by vypadalo přesněji, jenže by bylo vymyšlené
Pruh je převaha, ne bod na pravítku
Pod rezervu i pod sevření se dá podepsat najednou
Druhý signál téhož pruhu: čí rysy vystupují zřetelněji
Test ukazuje pruh, ne stupeň, a důvod je aritmetický. Spolehlivě rozlišit devět stupňů by chtělo rozlišovací schopnost, kterou 108 výroků nemá; na takové délce se dají rozlišit zhruba tři. Číslo stupně by vypadalo přesněji, jenže by bylo vymyšlené.
Pruh je převaha, ne bod na pravítku. Výroky o rezervě a výroky o sevření měří dvě různé věci a jeden člověk se může podepsat pod obojí najednou. „Bez převahy“ proto neznamená napůl, znamená, že ani jedna strana nemá navrch. K tomu test sleduje, čí rysy vystupují zřetelněji, zda bodu růstu, nebo bodu stresu, a to je druhý signál téhož pruhu. Vzorec, hranice a místa, kde se pruh mýlí, jsou rozebrané na stránce metodologie.
05
Otázky
Proč výsledek neukazuje číslo úrovně?
Protože dotazník o 108 výrocích rozliší zhruba tři stupně z devíti a pruh je poctivá jednotka toho, co umí. Číslo by působilo solidněji, ale muselo by se vymyslet. Když chcete stupeň, a ne pruh, najdete ho na stránce úrovní svého typu: tam je všech devět rozepsaných a ten svůj hledáte podle dvou hranic a tří otázek.
Dá se vystoupat o stupeň výš?
Dá, a děje se to dvěma tempy zároveň. Aktuální stupeň se mění během dnů: po dobrém týdnu stojíte o stupeň dál od sevření, po špatném o stupeň blíž. Výchozí stupeň, ke kterému se vracíte, se mění během let. Výstup z vás nedělá jiný typ: čtyřka s rezervou zůstává čtyřkou, jen svůj mechanismus používá, místo aby ho poslouchala.
Je úroveň vývoje totéž co linie stresu a růstu?
Není, jsou to dvě různé osy. Úroveň je pohyb nahoru a dolů uvnitř vlastního typu, linie je pohyb k jinému typu po šipce. Riso a Hudson je spojují: pod zátěží bere typ rysy svého bodu stresu na stejném stupni, na jakém sám stojí. Kontrolní otázka: podobáte se teď někomu jinému, nebo jste horší verzí sebe? První je linie, druhé žebřík.
Když jsem v sevření, mám určený špatný typ?
Ne. Typ je na všech stupních stejný a v sevření zůstává člověk tím, kým je, jen bez rezervy. Častěji je to naopak: v sevření se člověk hůř poznává v popisu, protože popisy typů se píší podle prostředního pruhu. Pokud o typu opravdu pochybujete, ověřujte ho podle motivu a podtypu, ne podle pruhu: pruh říká, jak vám dnes je, ne kdo jste.
Co je výchozí stupeň?
Stupeň, na který se vracíte, když okolnosti přestanou táhnout na některou stranu. Riso a Hudson mu říkají těžiště. Kolem něj je rozkmit: v dobrých týdnech stupeň nebo dva směrem k rezervě, ve špatných směrem k sevření. Pruh na výsledku ukazuje, kde je převaha právě teď; výchozí stupeň se pozná až za několik měsíců.