Enneagram sx8: jištění od jediného člověka

Na pískovci v Adršpachu visí lezec doslova v rukou toho, kdo ho jistí. Petr, který si jinak od nikoho nenechá říct, kudy má jít, tohle snese od jednoho člověka: od Lenky. S kýmkoli jiným z oddílu leze jen cesty, ze kterých by v nejhorším slezl sám. S Lenkou leze cokoli. Pro osmičku s vedoucím sexuálním instinktem je tohle lano to nejcennější, co má: jediný vztah, ve kterém nemusí vyhrávat.

Lenka začne v úterý chodit na stěnu v Trutnově s Ondrou z oddílu a jednou večer přijde fotka: Ondra drží její lano. Petr nic nenapíše. Vezme si na dráze výměnu směny a příští úterý stojí na stěně v šest, v sedáku a s lanem přes rameno, dřív než Ondra zaparkuje. „Dneska jistím já.“ Ondra pak leze s někým jiným.

V listopadu jezdí Petr noční směny a za tři týdny má jeden volný den. Nevyspí se, na nedělní oběd k matce nejede, auto zůstane s prasklým světlem. V pět ráno sedí s Lenkou v autě do Adršpachu, vylezou spolu jednu věž, jedinou, a cestou zpátky řídí ona, zatímco on spí s hlavou na okně.

Kdo leze s kýmkoli jiným z oddílu, skončí po třetí věži a jde na pivo. S Lenkou Petr leze, dokud je vidět, a pak ještě s čelovkou; čtrnáct cest za den, poslední za tmy, prsty rozedřené do krve. Žádostivost osmičky, která chce všechno až do dna, tu má jednu adresu a jeden den: Lenku a skálu, dokud oběma nedojdou síly.

V průvodci po Adršpachu je od loňska cesta Lenčina spára, prvovýstup Petr a Lenka. Kdo ji chce lézt, zeptá se v hospodě pod skalami Petra, a když na ni jde někdo cizí, Petr se přijde podívat, jako se chodí hlídat vlastní pole. Vlastnictví má u sx8 tuhle podobu: to, co miluje, i člověka na konci lana si zapíše pod svoje jméno, aby to bylo vidět.

Když si Lenka pod Starostou vymkne kotník, někdo už volá horskou službu. Petr ji odvolá a nese Lenku na zádech čtyři kilometry k parkovišti, přes kořeny a schody, a nikomu ji nedá ani na chvíli. Záchranáři, kteří tam mezitím dorazí, jen koukají. Týden pak nenarovná záda a Lenka mu vyčte, že jí vzal i to, jak se dostane dolů.