Enneagram so4: záleží na tom, kdo se dívá

V trampské osadě nad Kocábou má přezdívku každý, ale když v srpnu dojde voda, posílají všechny za Jezevcem: zná studánky mezi Kocábou a Vltavou, které nejsou v mapě. Příspěvek na dřevo dělá členem každého, kdo zaplatí, a s takovým členstvím by so4 odcházel od ohně s prázdnou. Čtyřka, které jde o to být poznaná jako ona sama, potřebuje mezi lidmi něco, podle čeho ji poznají, a u Jezevce jsou to studánky.

Mladší členové mu začnou říkat Taxík, protože jim v pátek vozí batohy autem až k osadě. Nikdo to nemyslí zle, jenže přezdívka říká, za koho ho osada má, a řidičem být nechce. Příští pátek nechá auto v Praze, jede s nimi vlakem do Davle a vede je roklí ke studánce, o které nevěděli. Večer u ohně už Taxík nezazní a studánce v rokli se začne říkat Jezevcova.

V březnu dodělává klientům daňová přiznání a vypadne všechno: vandry, víkendy na osadě i spánek. Jedno zůstane. Ve středu v hospodě U Kotvy sedí šerif se třemi nejstaršími a nad pivem rozdělují, kdo povede květnový vandr a kdo bude na potlachu dělat co. Jezevec tam dojde i v jedenáct, s výkazy v tašce. Kdo u toho stolu nesedí, tomu úkol vymyslí ostatní, a on ví, jak by zněl.

Na potlachu obchází ohně starý Kapitán, tramp od šedesátých let. Bobra, kterého viděl jednou, osloví jménem; Jezevce, který sem jezdí patnáct let, se zeptá, jak se jmenuje. Závist píchne hned: Bobr dostal zadarmo, o co on stojí patnáct let. Do rána ale Jezevec počítá něco jiného: kdo z těch čtyřiceti u ohně se díval. Na prázdné louce by na to zapomněl cestou k vlaku.

Je mu čtyřicet osm a bydlí v Nuslích u matky, v bytě, kde vyrostl. Na otázku, kde bydlí, řekne u ohně „v Nuslích“ a dřív, než přijde další, mluví o studánkách. Slovo mamánek tam nikdy nepadlo a nikdo z osady by ho tak ostře neřekl; Jezevec ho přesto slyší pokaždé. Stud má u so4 podobu věty, kterou nikdo nevyslovil, a přesto zní hlasem celé osady.

V okresních novinách vyjde článek o osadě s fotkou Bobra a jeho větou, že studánky se tu předávají odjakživa. Jezevec napíše redakci dopis na dvě strany. Za týden vyjde drobně oprava: studánky vyhledal a značí pan J. z Prahy. Osada si ji připíchne na dveře srubu vedle článku a na potlachu se mluví jen o ní. Jeho jméno konečně zaznělo, přesně před těmi, jejichž pohledů se bál.